Altumare je cestovní agentura zaměřená na námořní jachting a plavbu na říčních lodích.

Jachtařské destinace

KARIBIK

Karibské ostrovy jsou vysázené jeden za druhým mezi Atlantským oceánem a Karibským mořem. Táhnou se od Floridy přes Mexický záliv až k severnímu pobřeží Jižní Ameriky v délce tří tisíc kilometrů. Celá oblast zahrnuje stovky ostrovů, které se dělí do tří hlavních skupin. Bahamy, Velké a Malé Antily. Do Velkých Antil patří větší ostrovy jako jsou Kuba, Jamajka, Portoriko a ostrov Hispaniola, na kterém leží Haiti a Dominikánská republika. Malé Antily tvoří zbytek menších ostrovů, pár větších u pobřeží Venezuely. Do Malých Antil patří souostroví Panenských ostrovů a Návětrné ostrovy. Bermudy mezi karibské ostrovy nepatří, protože jsou obklopeny pouze Atlantským oceánem.

 

PANENSKÉ OSTROVY

Panenské ostrovy objevil Kryštof Kolumbus při své druhé plavbě do Karibiku. Když připlul s flotilou sedmnácti lodí, zakotvil tehdy na severním pobřeží, kterému se říkalo Santa Cruz, který později Francouzi převedli do francouzštiny na St. Croix. Celý řetězec ostrovů pojmenoval na počest jedenácti tisíc panen, které byly ve třetím století podle legendy umučeny pohanským vládcem. O Panenské ostrovy se ucházeli jak Britové, tak Francouzi, Španělé, Holanďané a Dánové. Nechyběli ani maltézští rytíři. Dánové vládli celé oblasti bezmála 250 let! Když nebudeme počítat dvě malé přestávky, kdy tu vládli Britové. Ti nakonec získali celé Panenské ostrovy, kromě 3 ostrovů, které Dánové v roce 1917 prodali Spojeným státům. Dnes se proto rozdělují Panenské ostrovy na britské a americké. Mezi americké patří St. Croix, St. Jean a St. Thomas. Hlavní město amerických Panenských ostrovů nese krásné ženské jméno Charlotte Amalie na St. Thomas. St. Thomas je velmi členitý, se spoustou zátok, výběžků, skulin a proláklin, zkrátka skvělých přírodních úkrytů typických pro Karibik. Tím pádem pochopíte, proč se tu tolik dařilo pirátům. A nejenže se jim tady dařilo, byl to jejich RÁJ!

KARIBIK A PIRÁTI A KORZÁŘI 

Od doby, co Karibik Kryštof Kolumbus objevil, začal tu velký provoz. Pluly tu flotily objevitelů a osídlenců, pak lodě s otroky a galejníky, na kterých se převáželo zboží všeho druhu do všech koutů světa. Piráti výhodné situace naplno využívali a kořistili, co se dalo. Nekořistili jen piráti, ale i tzv. bukanýři, jinak nazývaní korzáři. Rozdíl mezi pirátem a korzárem byl v tom, že korzáři měli od své vlády povolení přepadat a okrádat nepřátelské lodě. Piráti jednali sami za sebe. Právě ostrov Svatý Tomáš poskytoval útočiště mnohým vyvrhelům tehdejší společnosti, které hamižnost a příležitost změnila v piráty. Například skotský kapitán Kidd (1645-1701), který brázdil moře v sedmnáctém století.  V té době byla plavba po moři nebezpečná, protože Anglie s Francií vedla krvavou válku. Kidd měl původně za úkol zajmout piráty a také každou francouzskou loď. Tím se stal z kapitána korzár, který byl podporován anglickou vládou. Jak se ale říká: "Můžeš být dobrý, ale nesmíš být příliš dobrý." Byl ve své práci stíhání pirátů, nepřátel a jejich zboží a kořistí tak dobrý, že začal být trnem v oku vysoce postaveným lidem. Těm samým, co ho zpočátku podporovali. A když se jim přestal hodit, prohlásili ho za piráta, čímž ho postavili mimo zákon a po jeho dopadení ho popravili. Kiddovo mrtvé tělo prý bylo vystaveno v kleci nad řekou Temží jako výstraha všem pirátům. Kidd byl známý tím, že v Karibiku zakopal pár pokladů. To piráti a korzáři obvykle nedělali. Tradici z toho učinil až vymyšlený příběh Ostrov pokladů od Stevensona v roce 1883.V případě Kidda se jeden  z jeho zakopaných pokladů v Karibiku stále hledá. Kidd po sobě nenechal žádnou mapu a popravili ho dříve, než zjistili, kde poklad leží.
Dalším slavným pirátem v Karibiku byl Edward Teach, známý pod svým pirátským jménem Černovous - Blackbeard. Začal kariéru jako slušný námořník, ale nouze ho nasměrovala k pirátství. Na Sv. Tomáši kdysi Dánové vystavěli kamennou rozhlednu - věž se střílnou, která byla přejmenována na Černovousův hrad. V roce 2013 byla z moře vyzdvižena děla, která byla součástí Černovousovy lodě a byla zahájena objevitelská expedice. Než všechno vyprostí, uplyne pár let. Ale jak je vidět, v Karibiku to piráty doslova žije!
 
HURIKÁNY
Každoročně umí hurikány a tropické bouře potrápit obyvatele Karibiku. Přiřítí se sem z východu, z Atlantiku, kde mají dostatek místa na získání té správné síly a rychlosti. Mistnímu obyvatelstvu nezbývá nic jiného než čekat, zda se přírodní pohroma jejich ostrovu vyhne či nikoliv. Je to taková místní "ruská ruleta". V roce 2010 zasáhl ničivý hurikán Thomas Svatou Lucii, na kterou z Martiniku směřují chartrové lodě jako první. Následky jsou znát dodnes.
 
SVATÁ LUCIE
Svatá Lucie je hornatá, zelená s tyrkysovým mořem, háji kokosových palem hned u pobřeží a vysokými zelenými kopci. Svatá Lucie je atraktivní i díky vysokým Pitonům.  Malý a Velký Piton jsou sopky, které se tyčí po okraji malebné zátoky do výšky téměř 800 metrů. A pozor, jsou to aktivní sopky, mají dómy z lávy vyvřelé před 39000 let. Piton je francouzské slovo a znamená vrcholek hory. Francouzsky Gros Piton a Petit Piton. Sahají do výšky 786m a 750m. V roce 2005 byly vyhlášeny za světové dědictví UNESCO. Sopky jsou strmé, plné trnitých křovisek a k výstupu poměrně nevlídné, ale výhled z jejich vrcholků je nezapomenutelný. 
Soufriere je název sopky i města na jihozápadě ostrova, kde se tyčí Pitony. Soufriere znamená sirný, což při návštěvě zdejších pramenů a bahenních lázní okamžitě zaznamenáte. Město založili Francouzi již v roce 1746. Říká se, že odsud pocházela dětinská císařovna Josefína, mladičká a krásná manželka Napoleona Bonaparte. Lázně, které zde Napoleon nechal vybudovat, mají podobné hojivé účinky jako ve východní Francii v Aix les Bains.
Soufriere je kolébkou ostrova. Má Pitony - světové dědictví Unesco, botanické zahrady, sirné prameny a slavné bahenní koupele, které prý vám omladí pokožku nejméně o deset let. Nedaleko Soufriere se nachází také několik vodopádů, například Diamantový nebo Toraille (vzdálený od pobřeží coby kamenem dohodil).
Svatá Lucie je místo plné přírodních řek, které se v kaskádách plných vodopádů řítí ostrovem. Vytváří tak scenérii dokonalých pohledů a výhledů. Lesy a mokřady překypují rozmanitou flórou a faunou. Užijí si tu milovníci ptactva, protože zde žije 74 druhů ptáků. Nejznámější je Amazona versicolor, národní pták, který je chráněný a žije jen na Svaté Lucii. Je to papoušek, jehož křídla mají zajímavou tyrkysovou barvu a odstíny zelené. Dříve Karibové papoušky lovili jako potravu a barevným peřím se zdobili.  
O Svatou Lucii se v rozpětí 150 let vedlo celkem 14 bitev, které skončily podepsáním mírové smlouvy v Paříži v roce 1814. Britové vyhráli a angličtina se stala oficiálním jazykem. Francouzský a africký vliv se ale vymazat z místního prostředí nepodařilo. Takže dnes se tu kromě angličtiny stále mluví kreolsky, což je směsice afrikánštiny a francouzštiny.
Svatá Lucie má 616km2, jeho západní strana, na které leží Pitony, nabízí více aktivit a zajímavostí. 
Na ostrově se pěstují banány, které se exportují pouze do Velké Británie. Nejsou to obyčejné banány, ale malé zelené. Z banánů zde dělají kečup, ano! banánový kečup, který musíte rozhodně ochutnat. Opravdu se zde řipravují lahodné banánové pokrmy. Jinak tu roste mnoho tropicých druhů ovoce - mango, marakuja, ananasy, papája...

JUMP UP

Každý pátek večer se v ulicích Svaté Lucie zpívá a tančí. Říká se tomu Jump up.Lidé vyjdou do ulic a prostě se baví. Někde mají karaoke a zpívá celá ulice, jinde kraluje živá hudba nebo diskžokej. Kapela hraje hlavně na bubny a "Lůšané" všeho věku se natřásají do rytmu. Když vás unaví ulice, přesunete se do barů, kde se taky tančí. Začíná se obvykle po deváté večerní a leckdy se jede do rána.
Na Svaté Lucii žije 82 % černochů, 12% míšenců, 2,5% je z východní Indie a zbylých pár procent se nedá nikam zařadit. Obyvatelé Svaté Lucie chodí vždy pečlivě ustrojeni, zdejší ženy a dívky si na sebe oblékají to nejlepší jak ve dne, tak v noci. Muži se ale oblékají volněji, trička a džíny... Na Svaté Lucii mají svoji typickou červenožlutě kostkovanou látku, ze které mají ušito cokoliv včetně doplňků jako náušnice a kabelky. Touto látkou jsou vyzdobeny i výkladní skříně. Je to národní kreolská látka, kterou často uvidíte, když probíhá kreolský festival.
(poslední neděle v říjnu)

DEN NEZÁVISLOSTI
22. února se slaví na Svaté Lucii Den nezávislosti. Od roku 1979. A jak se vlastně slaví? Den nezávislosti vzbuzuje v dětech již od dětství nesmírnou národní hrdost. Všude hraje hymna a chystají se pravidelně slavnosti na počest osamostatnění od britské nadvlády, oslavují se osobnosti jako je brilantní místní politik a vyjednavač Sir John Compton, první premiér ostrova, který se zasloužil o vyhlazení chudoby a nezaměstnanosti, mimojiné zvýšením exportu banánů. Dnes uz je po smrti, ale prý bylo vždy povzbuzující ho poslouchat, protože, co řekl, to udělal. To je v našich zeměpisných šířkách utopie...
Pro děti se v době oslav konají nejrůznější závody, v plavání, v jízdě na dřevěné kanoi, v běhu, ve fotbale, v přetahování....Všechny aktivity probíhají na pláži, kde se od časného rána opékají čertvé úlovky. Koření se mořskou vodou, cibulí a olejem a jí se, co hrdlo ráčí! Večer se u ohňů vyprávějí nejrůznější příběhy a historky. 

BANÁNY
Původně se na mnohých karibských ostrovech pěstovala převážně cukrová třtina. Na práci se sem navezli otroci z Afriky. Ale v roce 1834 byli poslední otroci osvobozeni...V šedesátých letech dvacátého století pole s cukrovou třtinou začala zanikat a rostla oblíbenost banánů. Začalo se banánům říkat zelené zlato. Deštné pralesy mizely, všichni chtěli být bohatí a měnili ostrov na banánové plantáže.¨
Banány se sklízí jednou do roka. Po sedm měsíců, kdy banány rostou, je přes ně navléknutý pytel s otvory, který je chrání před silným sluncem a hmyzem. Svazek banánů váží v průměru 25 kg a je potřeba aspoň dvou lidí k řezání. Pak se musí dotáhnout pod přístřešek, omýt, osušit a opatrně naskládat do kartónů. Po každé sklizni se náruživě slaví, tak že se zapomene na rozbolavělá těla.
Banány z Návětrných ostrovů - Svatá Lucie, Dominika, Svatý Vincent, Grenada a Martinik - dříve vládly na britském trhu, měly vlastně monopol. Ale se změnou zákonů začali do Británie proudit i jiní dovozci jako Dole a Chiquita. Kvůli změně zákonů a také hurikánu Tomáš, který zničil ve východním Karibiku velké množství plantáží ( z 11000 na 3000...) se množství vývozu snížilo a ekonomika se začala postupně orientovat na turistický ruch. Tržní hospodářství ostrova nyní zavisí na jeho přírodních krásách. Nabízí se nově uplatnění v jachtařském průmyslu. Každý prosinec do zátoky Rodney Bay připlují z Kanárských ostrovů stovky jachet. Jedná se o světově známé závody ARC. Jachtaři plují po větru z Evropy, který tímto směrem vane právě v prosinci, v době, kdy přivál na západní polokouli také Kryštofa Kolumba. Většina jachet potřebuje po dlouhé a náročné trase opravit, a tak dává smysl rozvíjet k tomu potřebné věci v Marině v Rodney Bay.
 
DEŠTNÉ PRALESY
 
Místní lidé mají oblast deštných pralesů velmi rádi, protože se vyjede do větší nadmořské výšky, kde je chladněji. Pralesy se na různých místech světa liší, společné mají vlhko a bujnou vegetaci. Jinak tomu není ani na Svaté Lucii. Kapradí, bambus, stromy, palmy tu rostou do enormních rozměrů. Často prší teplý tropický déšť a udržuje vše svěží. Když se ostrov otevřel turistům, jako jednu z prvních atrakcí, zde vybudovali zip line nad deštným pralesem. Můžete si frčet jen tak na laně nad tou nádherou!

BAREVNÁ ARCHITEKTURA
 
Tak jako v celém Karibiku, tak i zde si místní potrpí na barevné nátěry. Oblíbená je sytě fialová, žlutá, modrá a růžová. Domy jsou vystavěné ze dřeva i cihel. Větší a bohatší mají patra a balkony. Menší a chudší se podobají tomu, čemu říkáme kůlna. Mnoho domečků je postaveno na vysokých podstavcích kvůli záplavám. Upravené a natřené se podobají domečkům z pohádky. Když jsou zabedbané, jsou to chatrče. Tento mix připomíná pohádku o třech prasátkách - jedno si postavilo domeček ze slámy, druhé ze dřeva a až třetí pevný domek z cihel, tak nějak vypadají zdejší vesničky.
Největší a nejlepší domy jsou vystavěné na kopci. Bydlení s výhledem je velmi oblíbené.
Na ostrově jsou oblíbené kozy. Lidé je chovají nejen kvůli masu a mléku, ale taky jako společníka. Koza je prostě domácí mazlík a má ji tu skoro každý. Výjimkou nejsou ani krávy a koně, které se pasou u cest bez oplocení.
Psů je na ostrově také požehnaně. Běhají si jen tak a většinou vypadají vesele a zdravě, přestože jsou hubení.
 
HLAVNÍ MĚSTO CASTRIES
 
Svatá Lucie je od roku 1979 nezávislá země se svou vlastní parlamentní vládou a ústavou. Avšak britská monarchie, v čele s Alžbětou II., nad ostrovem stále drží "ochrannou ruku". Má tak stejný politický status jako Kanada, Austrálie, Nový Zéland nebo sousední Barbados a další britské državy ve světě. Vládu vede na Svaté Lucii premiér, který je do funkce zvolen občany ve svobodných volbách. Guvernér země je naopak do funkce dosazen na doporučení královny.
Zajímavostí je guvernérka Svaté Lucie (od roku 1997 do roku 2018) -  žena s poetickým jménem Pearlette Louisy. Většinu svého života zasvětila učitelskému povolání, proto podpora vzdělávání byla její prioritou ve funkci guvernérky.  Není proto divu, že na Svaté Lucii mají pěkně udržované školy. Pokud však Lůšané touží po vyšším vzdělání, musí se přemístit na jiné ostrovy. Generální guvernérka, kterou volí královna, je černoška a premiér, kterého volí lid, je běloch. Čekali bychom to právě naopak.
V Castries je sídlo vlády, honosná budova ve viktoriánském stylu. Je na kopci s výhledem na zátoku města. Vede k ní široká okázalá cesta s pečlivě upravenou zahradou s anglickým trávníkem. Brána je zdobena národním erbem, který má ve znaku dva zelené papoušky. Ať už si myslíme o kolonizování cokoliv, jedno se Britům uznat musí. Kolonizace jim šla. Je to fascinující. Britové mají v sobě řád, hrdost, cílevědomost, disciplínu a přísně zachovávají své tradice. Dokonce i takové, které dnes nedávají smysl. Nad rozšafnými Francouzi zvítězili právě těmito vlastnostmi, které uměli zavést kamkoliv se vrtli. Jediné kolonii, které se kdy podařilo z nadvlády Britů vymanit, jsou Spojené státy americké. Někteří historici nad tímto dodnes kroutí hlavou.
Na Svaté Lucii převažují prvky anglických tradic. Stejně jako na Barbadosu, i na Lucii je oblíbené pití čaje a pěstování okrasných květin. Zákony a pravidla se také vedou dle anglického vzoru a auta se řídí vlevo.
Hlavní město Castries není na pohled krásné ani příliš historické. V neustálých bojích mezi Francouzi a Angličany, bylo mnohokrát vypáleno, z původních budov se proto moc nezachovalo. Ve městě přavažuje moderní architektura dvacátého století. Pokud byste hledali nějaké starší budovy, budou to kostely, anglického původu. Výletní mega lodě kotví u výběžku Sarafín.